Lámaly se lamely – variace na „lidovou písničku“

Onehdá jsem projížděl místem, kde byl vyhozen lamelový rošt z postele. Dostalo se mi připomínky jedné tehdy holčičky, ana skákala po posteli tak dlouho, až si lamelové rošty polámala.

Přišla inspirace k variaci, parodující písničky, jež začínají o měsíčku a končí u věrné či nešťastné lásky:

Lámaly se lamely,
to když ledy tály
a Janíček s Vendulkou
na písku si hráli.

Dětství, mládí uteklo
jako v řece voda,
Janek dostal mrtvičku,
nebylo ho škoda.

Vendula šla do hrobu
týden po Jankovi;
lamely se zlámaly
a ty ledy? Kdo ví…

V ideálním případě by to mohly být 1., 3. a 5. sloka, ale projevila se má lenost takové ptákoviny dotahovat do konce.

Další inspirace byla od klasiků; zpívat se to totiž sice dá na plusminus Skákal pes, ale zasloužilo by si  to tesknější notu, například Hašlerovu Císařskou louku:

nebo na Nad Berounkou pod Tetínem:

i když u té si od dětství vybavuji český překlad Alenky:

Na Berounce pod Tetínem
krokodýl se vyhřívá,
hoví si v tom proudu líném
jako kláda neživá

Potutelně usmívá se
v šupinatém pancíři,
očkem po rybičkách pase,
zda mu ve chřtán zamíří.

zpívaný na melodii dechule Včera jsem byl u muziky:

tak nevím, jestli jsem takový blázen, jak si myslím, či zda ještě větší. ;-)