Umírání Vám tímto zakazuji. Chyběl byste.

Děkuju moc. Nicméně „umřít včas“ není nutně totéž co „chci umřít“. Mám tenhle termín od mládí spojený s gramatikou:

1) Aktivum: stáhnout se z veřejné scény; někteří herci či hudebníci (případně sportovci, kde je to očividné) sice dodnes skládají, hrají, zpívají..., ale už jsou za zenitem a jejich původně nadprůměrné angažmá působí komicky, trapně etc. Pokud se nedokážou stáhnout do výuky, koučování a podobně, jsou stále více pro smích; u herců to většinou neplatí, ti zrají jako víno, ale interpretační umělci a sportovci...

2) Pasivum: „nechci se toho dožít“.

..

Konečně slovo VČAS pro mě znamená „v pravý včas“ – ani dřív, ani později. Jsou tu lidi, kteří by mohli žít staletí, stejně jako jiní, kteří se snad ani neměli narodit.

Ano, tato zeme mela jen dva presidenta. TGM a VH. Ostatni byli bud zlocinci, nebo komici.

Ještě ten Hácha, ale to jste si s paní Jandovou v diskusi níže vyříkali.

Statečný otloukánek, na kterého se zapomíná.

Kdybych byl katolík, navrhnu církvi Háchu alespoň blahořečit, nicméně jemu na lidském, pozemském uznání asi nesejde, on už (imho) v nebeském království žije.

Opravte si prosím svou časovou souvislost. Hru Václava Havla jsme jako studenti viděli již v roce 1965 v Divadle Na Zábradlí.

Musíte si zvykat na demokracii a vůli lidu. Propaganda, která pomohla do sedla Václavu Havlovi, dnes již není tak účinná.

.....hip-hop, ska, drum ́n ́bass, Okamura, Sládek, Filip...

nerouhejte se, jsou daleko hezčí věci

Nerouhám se. Popisuji (pokud jde o muziku) své tehdejší pocity a pokud jde o současnot, „Kadimůru“ jsem zmínil a ty ostatní by jako prezidenta snad nikdo nevolil.

Mám strach, že po Zemanovi může přijít ještě něco horšího. Okamura hraje na frustrovanou strunu marginalizace muslimské zločinnosti ve „vyspělých, dečmokratických zemích“ a souhlasím s ním v tom, že si něco takového nepřeju v naší republice; pro mě je Okamura nevolitelný, ale v tomto má imho pravdu.

pokud jste neumřel z Havlových her, tak se dožijete vysokého věku

Havel jako dramatik byl pro mě tenkrát jako blesk z čistého nebe; absurdní drama jsme neprobírali, v komoušských osnovách chybělo.

Podobně Pražský výběr, to jsem zrovna končil ZDŠ a Kocábova hudba pro mě byla zjevením.

Ohledně absurdního dramatu, pokud je vám ten žánr něčím aspoň trochu blízkým, doporučuji k přečtení (ono se to asi nikde nehraje) scénář představení „Hra na Zuzanku“, koncem 60. let ji napsal Miloš Macourek a scénář je k zapůjčení v pražské Městské knihovně.

Z Havlových her jsem neumřel, protože absurdní drama je prima žánr a Havel se ho zhostil se ctí.

Pro mne vyčnívají prezidentové - TGM, Beneš, Gottwald, Husák a Havel. Tyto považuji za osu našich dějin - každý se zapsal, kladně - záporně. Zbytek jsou kuriozity. Zejména pak asi nejsmutnější osud E.Háchy - doslova fackovací panák pro kohokoliv, zajímavý a opomíjený krásný - Tonny Novotný, vcelku neskandální Klaus do doby své nepochopitelné amnestie. Pak sveřepý Miloš Zeman - Profi ,ego piklíř scény od r. 1989 - Zajímavé pozorovat jeho neúnavný a rafinovaný rozbor o rozklad pilířů daného demokratického systému - Cestou nastolování prezidentského systému ! Dost zajímavé - přesto je soudruh v kolektivu i poměrně oblíben ! ...

Pro mě jsou pouze tři prezidenti, TGM, Hácha a Havel. Hácha lepší, než všichni komunističtí prezidenti dohromady, Zemana bych přiřadila k těm komunistickým.