Všiml jsem si toho před polednem po večeru, kdy ke ztrátě došlo. Aha, třináctého. Proč? Táta se narodil 13. v pátek, bydlel jsem v bytě číslo 13. a dědeček byl 13. potomkem svých rodičů... Pro mě šťastné číslo.
Na internetu jsem si zjistil, že v takovém případě (zabordelil jsem i rodný list) potřebuji dosvědčit totožnost od někoho z nejbližší rodiny. Brácha měl čas, došli jsme na matriku, ale že prý je potřeba i jeho rodný list, aby bylo jasné, že máme společné rodiče (to jsem na netu nenašel). Naštěstí se vše mohlo odehrát v jednom úředním domě – brácha se sice narodil v jiné porodnici, ale je to stejná městská část, ve které jsem se narodil a zároveň i bydlím, tak si to úřednice našla a duplikát rodného listu mi na počkání vystavila.
Kéž by existovala provázanost úřadů tak, jak se mi ji poštěstilo potkat údajně nešťastně třináctého. Je-li o každém vedeno tolik údajů, kéž by nikdo nemusel jezdit kupříkladu z Aše do Olomouce; stačilo by, aby se mnou na matriku přišla máma a bez rodného listu – ta se v Praze nenarodila.
Novou občanku si vyzvednu do konce týdne (zaplatil jsem 500 Kč za urychlení) a snad nebudou problémy s Lítačkou (roční kupon mám ́někdy do léta).
Tahle ztráta mi ovšem připomněla, jak se má člověk chovat ke svým osobním datům v počítači. Když vám umře počítač, ztracená data vám nikdo nedosvědčí. Zálohujte!